Listopad letí děsně rychle. Je hodně práce a přeju si už 13. prosinec. Balancuju mezi přepnutím a momentálně a celkem výjimečně leností. Ve středu jsem myslela, že umřu vyčerpáním, tak bylo třeba se zastavit a nabrat pomalejší tempo. Zítra budu ale místo soustředění nejspíš v knihovně. Do půlnoci nemám na odevzdání šanci.. Víkend nebo pracovní den, všechno jedno, občas si v práci téměř odpočinu. Valím kouli vpřed. Ale jo, prostě se to zvládne. Musí se to zvládnout:)! Nepolevit.
No jo, mektám mektám.., ale když to není při pátečním večeru u PC komu sdělit.. 

Musím vymyslet něco úža, na co se budu těšit. Ale jo, pár věcí by asi bylo. Mělo by se především někam za listím nebo na sníh. A taky budem slavit rok spolubydlení, pročež by se měly udělit nominace za přínos domácnosti, uchystat večírek, vykopat slivovici a vyvenčit pes.

A taky, pozor, sklidila jsem medvěda z postele a vůbec učinila pár změn v souladu se svým "vnitřním feng šuej":)). Takže se budou dít věci.

Hi, myšlenka týdne je od Mikeho. "Chtěl jsem jít studovat FSS, ale musel bych si ten obor vzít ještě s Genderem. A feministky mi připomínají radikální liberály. Brr. Individuality, které nepotřebují nikoho, protože vše zvládnou samy. A když nezvládnou, může za to ..., systém nebo genderový útlak." Kdyby M. nebyl na vozíku odkázaný na téměř stálou asistenci a nepůsobil jako nevědomé neviňátko, asi by mě to tak nedostalo.

A tak mi myšlenky přeplynuly k těm feministkám, které jsou sice velmi emancipované, přesto by však chlap měl... no, nejmíň by měl jako první to a ono a ten počítač a hmoždinky, že jo. A vůbec by měl být ten drsný chlapák! I když zároveň, neřkuli především to hlavní, o co tu běží, je cítit chápavé paže, večer rameno pod hlavou a občas si moct utřít nos do hrudníku. Navrtat díru na hmoždinku nakonec není složitá záležitost, tak si holky udělejme jasno v tom, co vlastně chceme:).

Tak ale teď huš do práce.