pátek 7. března 2008
V zajetí jazyků
Píše M. Večeřa v Sociologii práva. Ó, jak hluboce se pan profesor dotýká, toho, co je mi denním chlebem...
čtvrtek 6. března 2008
Není-liš pravda?
Jak píše pěkně Hříbek - Klápště, P. a kolektiv v Přírodě kolem nás aneb metodice k nové stezce.
středa 5. března 2008
Do vybavy!
No uznejte, da se zit bez dusene mrkve? (Po vsech nudlich a ryzich, ktery kolejnik to nezna, ze..., proste prijde chut na pohadku "mladi")
sobota 1. března 2008
Jak se neda verit bateriim a elektronice
A tak jsme hupli na trajekt a pak peso do Unteruhldingenu na Muzeum pravekych staveb na vode. Pastva pro predstavivou dusi. Unorovy den jak z pozdniho jara vystrizeny. Idyla, bublifuk, jezero, safrany.., chybela nam uz jen zmrzka.
A ja cestou uvazovala, proc jen se mi kapitola nemecke konverzace "Nase auto" zdala tehdy ponekud nadbytecna.
pátek 22. února 2008
Den zamyšlení…
Poslední dobou přemýšlím až moc. Obávané prázdniny – to bych jaktěživ neřekla, že se prázdnin budu někdy bát – začly. A budou trvat dlouhé dva měsíce. Vylidněná kolej, místňáci fuč, erasmáci, co tu byli na semestr se pomalu rozjíždění. Aspoň se závěrečně večírkuje a občas je veselo. Nemám ráda loučení. Tak si tu sem sama se sebou a přemýšlím… Není to špatné. Občas vymýšlím příliš mnoho „co by kdyby“. Tyhle výlety do ireálného světa mají ale taky svoje kouzlo. Nejlepší je, že můžete ovlivnit děj podle svých snů, přání a životních pravd. A realita je o to zajímavější, že právě tohle nejde.
Po pěti měsících tu se mi blíží poločas. Snad by se patřilo zabilancovat.
- německy
- zvednout telefon
- téměř nic o německém právu, … ale co už
- trpělivosti – každý každičký den v nejrozmanitějších oblastech života lidského
- číst si – je tu ČAS a nemusím lámat stohy knih do školy
- odpočívat – ze začátku to byl teda po loňském maratonu opravdu šok, ale příjemné to umět
- udělat si pořádek v papírech, dopisů od banky a úřadů, účtech
- že KAŽDÝ vztah je nejdřív povrchní
- trošilinku polsky
- psát si často do deníku - protože jsem jednak hlava děravá a bylo by škoda všechno zapomenout a taky proto, že se mi psaním blogu zvýšil potenciál formulace prožívaní a nechci vám „bonznout“ všechno :-).