aneb jak jsme (ne)podnikli autovylet do Lindau a Basileje. Elektronicka komunikace je, holt, osemetna. A tak se stane, ze se domluvite - pro obe strany jednoznacne - na cili vyletu, navzajem se povzbudite ve vyhledavani informaci o pamatkach a zajimavostech mesta a dalsiho dne rano pri srazu se zjisti, ze jedna polovina posadky jede na vylet do Lindau a druha "jede" do Basileje. Ani jsme se nemuseli prit, kam tedy, protoze autobaterka to rozhodla bez nas. Sprrroste jsem si zanadavala, jako snad nikdy ne. To nam ta nedele pekne zacala...A tak jsme hupli na trajekt a pak peso do Unteruhldingenu na Muzeum pravekych staveb na vode. Pastva pro predstavivou dusi. Unorovy den jak z pozdniho jara vystrizeny. Idyla, bublifuk, jezero, safrany.., chybela nam uz jen zmrzka.
A ja cestou uvazovala, proc jen se mi kapitola nemecke konverzace "Nase auto" zdala tehdy ponekud nadbytecna.
Hodné politování a dobré ke koukání
OdpovědětVymazatTeta z Orlických hor