A slyším se s překvapením, jak říkám kolegyni v MŠ: "...vlastně bych tam asi i mohla pracovat (!). Ty principy jsou jednoduchý jako ve školce. Je prostě potřeba znát svoje potřeby a komunikovat je srozumitelně a slušně tak, aby to druhý mohl slyšet. A ohlídat si je. A současně slyšet a respektovat ty jeho. Aby byly ty vztahy trvale udržitelný. No, a když jsou potřeby výrazně jiný, nebo se nerespektujou, tak si spolu ti dva hrát nemůžou.
čtvrtek 20. února 2014
Jednoduchý jako ve školce :)
A slyším se s překvapením, jak říkám kolegyni v MŠ: "...vlastně bych tam asi i mohla pracovat (!). Ty principy jsou jednoduchý jako ve školce. Je prostě potřeba znát svoje potřeby a komunikovat je srozumitelně a slušně tak, aby to druhý mohl slyšet. A ohlídat si je. A současně slyšet a respektovat ty jeho. Aby byly ty vztahy trvale udržitelný. No, a když jsou potřeby výrazně jiný, nebo se nerespektujou, tak si spolu ti dva hrát nemůžou.
pondělí 17. února 2014
O TEDx a O štěstí
TEDx je platforma pro sdílení myšlenek, které stojí za to šířit - "Ideas worth spreading"
(.
Patří ke stálým zdrojům, které přispívají do mého soukromého zpravodajství. Poslední dobou si mnohem raději zamedituju nad nějakým zajímavým videem na TEDx než bych věnovala půl hodiny soustředění denně našim kvalitním večerním zprávám (to třeba u úklidu n. vaření). A vůbec je to príma, že si dnes člověk může pro sebe sestavit užitečný informační koktej prostřednictvím odběrů např. soc. sítí.
Zrovna včera šlo kolem jedno moc hezké video o štěstí a o tom, že si jej můžeme vyrobit. Aneb věci se dějí. Zásadní však je, jakým způsobem se rozhodneme je vnímat. Že jo;)?!
Patří ke stálým zdrojům, které přispívají do mého soukromého zpravodajství. Poslední dobou si mnohem raději zamedituju nad nějakým zajímavým videem na TEDx než bych věnovala půl hodiny soustředění denně našim kvalitním večerním zprávám (to třeba u úklidu n. vaření). A vůbec je to príma, že si dnes člověk může pro sebe sestavit užitečný informační koktej prostřednictvím odběrů např. soc. sítí.
Zrovna včera šlo kolem jedno moc hezké video o štěstí a o tom, že si jej můžeme vyrobit. Aneb věci se dějí. Zásadní však je, jakým způsobem se rozhodneme je vnímat. Že jo;)?!
Moudra z Tichavského tuleňa
"Koupí každé koko.iny poškodíš kus přírodniny!"
"Tam kde chloupkům Bohem růst je přáno, nemá tím být pohrdáno!"
Příští rok bych ráda jela zase :)..
"Tam kde chloupkům Bohem růst je přáno, nemá tím být pohrdáno!"
Příští rok bych ráda jela zase :)..
sobota 19. října 2013
Position paper
Ostrůvek positivní deviace ta naše katedra. Jsem vděčná, že se na takovém můžu vzdělávat.
Asi se to bude ve světě nějak jmenovat, tenhle typ seminární výuky. U nás jsem se s tím setkala v dotažené a zdařilé formě poprvé loni v předmětu Psychologické teorie.
Načtete tuny stran anglického, ale za to velmi aktuálního, odborného textu.
Vypracujete z něj podle předem daných kritérií tzv. position paper. Je to jakási reflexe daného textu. Není žádoucí, aby byla popisná. Adresát resp. učitel jej zná. Tudíž se pracuje s myšlenkovým experimentem, argumentací, kritikou, apod. V našem případě rozsah 1-2 normostrany. Position paper se odešle vyučujícímu několik dní před konáním semináře. Je to fajn prostředek, který zaručuje, že se s texty seznámí všichni studenti.
Učitel má též prostor si všechny papery pročíst a učiní tak. Na jejich základě připraví seminární výuku jejímž základem je diskuse. Papery jsou dobrým materiálem pro výběr tvrzení, kterými se diskuse startuje. Pokud většina studentů zastává jisté stanovisko, učitel se může připravit a záměrně v ní zastávat pozici opačnou. Každý je připraven se k tématu promyšleně vyjádřit. Protože učitel texty zná, může vyzvat studenty, aby přispěli konkrétními názory.
Pan Khan by nás pochválil :). Oproti klasické výuce, je Khan Academy příznivcem otočení klasického a nefunkčního principu, který funguje následovně. Nejdříve dochází k přílivu informací ve výuce (často formou frontálního útoku, tj. učitel něco vypráví z katedry např. vykládá látku z matematiky). Následuje zpracování informací studentem. Typicky až v domácí přípravě (příklady za domácí úkol). Když si student při zpracování látky neví rady, není k dispozici učitel, který by jej mohl navést na správnou cestu, posunout. Khan Academy prosazuje obrácení obou částí. Informace podává prostřednictvím videjí nahraných učitelem. Ta jsou určena ke shlédnutí v domácí přípravě. Až následně se látka v rámci vyučování s procvičuje s pedagogem. Čas učitele je využit efektivněji, žáci mají více času na to, aby své obtíže konzultovali.
Tyhle semináře pro mě byly didaktickým divem. Diskuse plynula, zapojovala se spontáně většina studentů. Každý neotřelý argument z paperů dostal prostor. A tak každý v rámci diskuse dostal na svou přípravu zpětnou vazbu, ať už od kolegů nebo přímo od učitele. Bylo to itelektuálně vyzývavé (někdy jsem teda ty filosofické výšiny, jichž jsou schopní dosahovat mí kolegové nedávala), a tudíž přínosné a zábavné. Lepší úrověň diskuse na odborné téma jsem nezažila.
Asi se to bude ve světě nějak jmenovat, tenhle typ seminární výuky. U nás jsem se s tím setkala v dotažené a zdařilé formě poprvé loni v předmětu Psychologické teorie.
Načtete tuny stran anglického, ale za to velmi aktuálního, odborného textu.
Vypracujete z něj podle předem daných kritérií tzv. position paper. Je to jakási reflexe daného textu. Není žádoucí, aby byla popisná. Adresát resp. učitel jej zná. Tudíž se pracuje s myšlenkovým experimentem, argumentací, kritikou, apod. V našem případě rozsah 1-2 normostrany. Position paper se odešle vyučujícímu několik dní před konáním semináře. Je to fajn prostředek, který zaručuje, že se s texty seznámí všichni studenti.
Učitel má též prostor si všechny papery pročíst a učiní tak. Na jejich základě připraví seminární výuku jejímž základem je diskuse. Papery jsou dobrým materiálem pro výběr tvrzení, kterými se diskuse startuje. Pokud většina studentů zastává jisté stanovisko, učitel se může připravit a záměrně v ní zastávat pozici opačnou. Každý je připraven se k tématu promyšleně vyjádřit. Protože učitel texty zná, může vyzvat studenty, aby přispěli konkrétními názory.
Pan Khan by nás pochválil :). Oproti klasické výuce, je Khan Academy příznivcem otočení klasického a nefunkčního principu, který funguje následovně. Nejdříve dochází k přílivu informací ve výuce (často formou frontálního útoku, tj. učitel něco vypráví z katedry např. vykládá látku z matematiky). Následuje zpracování informací studentem. Typicky až v domácí přípravě (příklady za domácí úkol). Když si student při zpracování látky neví rady, není k dispozici učitel, který by jej mohl navést na správnou cestu, posunout. Khan Academy prosazuje obrácení obou částí. Informace podává prostřednictvím videjí nahraných učitelem. Ta jsou určena ke shlédnutí v domácí přípravě. Až následně se látka v rámci vyučování s procvičuje s pedagogem. Čas učitele je využit efektivněji, žáci mají více času na to, aby své obtíže konzultovali.
Tyhle semináře pro mě byly didaktickým divem. Diskuse plynula, zapojovala se spontáně většina studentů. Každý neotřelý argument z paperů dostal prostor. A tak každý v rámci diskuse dostal na svou přípravu zpětnou vazbu, ať už od kolegů nebo přímo od učitele. Bylo to itelektuálně vyzývavé (někdy jsem teda ty filosofické výšiny, jichž jsou schopní dosahovat mí kolegové nedávala), a tudíž přínosné a zábavné. Lepší úrověň diskuse na odborné téma jsem nezažila.
30
Tak třicet zní už uplně dospěle. Jsem velká holka. I když mě teda pořád baví říkat: "Až budu jedou velká, tak.... "
A je to dobrý, řeknu vám. Hezky jsme to oslavili. Jsem vděčná všem, co přispěli svou milou účastí i všem, kdož na nás mysleli. Další den ráno jsem měla takovou imaginaci. Položila jsem se v kuchyni na židle, kolem všechny ty nádherné květiny. Záplava (protože i Míšiny). A říkala jsem si, že by bylo fajn takhle moct prožívat ty kytky i na vlastním pohřbu. Nebo taky, vezmeme-li v úvahu koncept Ráje, a případně jeho materiální podobu, nebyly by takovýhle kytky špatný tam :).
Umírat teda zatím není na seznamu činností. Ale dává ta limitovanost životu zatraceně dobrej smysl! Je možné, že těch let bude krásných 50 nebo taky třeba "jenom" 10 nebo taky třeba jen rok jeden. Je fajn si to tak uvědomit a vybírat si, čím tady ten čas naplním.
Mám radost, že čím jsem starší, tím víc jsem si sebe vědoma a dělám pokroky v úkolu nedělat si starosti o to, co v lidech mé vystupování vyvolává.
Taky do mého výběru nepatří napínání sil a představ především k budoucnosti. Protože, přátelé, VŠECHNO JE...
Jo, a taky jsem se rozhodnutá, že si nebudu barvit vlasy :).
A je to dobrý, řeknu vám. Hezky jsme to oslavili. Jsem vděčná všem, co přispěli svou milou účastí i všem, kdož na nás mysleli. Další den ráno jsem měla takovou imaginaci. Položila jsem se v kuchyni na židle, kolem všechny ty nádherné květiny. Záplava (protože i Míšiny). A říkala jsem si, že by bylo fajn takhle moct prožívat ty kytky i na vlastním pohřbu. Nebo taky, vezmeme-li v úvahu koncept Ráje, a případně jeho materiální podobu, nebyly by takovýhle kytky špatný tam :).
Umírat teda zatím není na seznamu činností. Ale dává ta limitovanost životu zatraceně dobrej smysl! Je možné, že těch let bude krásných 50 nebo taky třeba "jenom" 10 nebo taky třeba jen rok jeden. Je fajn si to tak uvědomit a vybírat si, čím tady ten čas naplním.
Mám radost, že čím jsem starší, tím víc jsem si sebe vědoma a dělám pokroky v úkolu nedělat si starosti o to, co v lidech mé vystupování vyvolává.
Taky do mého výběru nepatří napínání sil a představ především k budoucnosti. Protože, přátelé, VŠECHNO JE...
Jo, a taky jsem se rozhodnutá, že si nebudu barvit vlasy :).
neděle 21. října 2012
Tatry 2011
Jsem tu našla starý koncept, tak aspoň ten nedopsaný kousíček jako připomenutí, byť Tatry 2012 už jsou taky za námi..
Vývar prospěl duši, ale tělo podlehlo bacilu, takže dřív než umřu na strášlivou rýmičku, vzpomenu na naši poslední výpravu do slovenských velehor.
Poslední říjnový víkend je podle Billa v Tatrách vždy hezky. Snad má pravdu, letošek nám to zas potvrdil. Zatímco nížina pod inverzní mlžinou, my nahoře v slunci a polojasnu dleli.
Domluvy byly hektické. Zásadním počinem příprav byla, jak se později ukázalo koupě nesmeků. Do středeční noci vyjely dvě posádky Říčany a Morava. Lůžka a lehátka z Prahy byla vyprodána už několik dlouhých týdnů dopředu, tak nám bylo M. a L. líto, neb v narvaném rychlíku nezamhouřili oka. My ještě dva dny před odjezdem sehnaly poslední lůžka. Poučení první: zakoupit v předstihu, přibalit si špunty do uší, nastavit správně budík. V Bohumíně se naše vlaky spojily v jeden. Ráno snídáme v Popradu perník, električka a první pohledy na masiv a rudolící slunka východ. Tatranská Lesná. Nepřestáváme vzdychat nádherou, rezavé modříny, vůně, řeka, krotká liška u Reinerovy chaty a xxx vodopády. Za chvíli začíná sníh. Tempo skupiny přizpůsobujeme M., za chvíli se trhá J., máme podežření, že má nahoře rande :). Chci čekat, ale nejde mi to dlouho, vyrážím též vpřed. Míjím mámu horalku s asi pětiletou dcerkou a třináctikilovým batohem v podobě mladší ratolesti. Obdiv. Terén s směrem ke Zbojárně prudce stoupá, ale tahle paní vypadá, že ví, co a jak. Nemám sebou zas tak moc věcí a jen cyklistický spacák, ale i tak mi můj náklad stačí.
Vývar prospěl duši, ale tělo podlehlo bacilu, takže dřív než umřu na strášlivou rýmičku, vzpomenu na naši poslední výpravu do slovenských velehor.
Poslední říjnový víkend je podle Billa v Tatrách vždy hezky. Snad má pravdu, letošek nám to zas potvrdil. Zatímco nížina pod inverzní mlžinou, my nahoře v slunci a polojasnu dleli.
Domluvy byly hektické. Zásadním počinem příprav byla, jak se později ukázalo koupě nesmeků. Do středeční noci vyjely dvě posádky Říčany a Morava. Lůžka a lehátka z Prahy byla vyprodána už několik dlouhých týdnů dopředu, tak nám bylo M. a L. líto, neb v narvaném rychlíku nezamhouřili oka. My ještě dva dny před odjezdem sehnaly poslední lůžka. Poučení první: zakoupit v předstihu, přibalit si špunty do uší, nastavit správně budík. V Bohumíně se naše vlaky spojily v jeden. Ráno snídáme v Popradu perník, električka a první pohledy na masiv a rudolící slunka východ. Tatranská Lesná. Nepřestáváme vzdychat nádherou, rezavé modříny, vůně, řeka, krotká liška u Reinerovy chaty a xxx vodopády. Za chvíli začíná sníh. Tempo skupiny přizpůsobujeme M., za chvíli se trhá J., máme podežření, že má nahoře rande :). Chci čekat, ale nejde mi to dlouho, vyrážím též vpřed. Míjím mámu horalku s asi pětiletou dcerkou a třináctikilovým batohem v podobě mladší ratolesti. Obdiv. Terén s směrem ke Zbojárně prudce stoupá, ale tahle paní vypadá, že ví, co a jak. Nemám sebou zas tak moc věcí a jen cyklistický spacák, ale i tak mi můj náklad stačí.
Všechno bude
Uf. Místo čtení do školy píšu.
Sem. Ne do školy.
Inu, lepší než se krmit nějakým mlsem, jako to dělám často, když mám potíž s něčím začít..
Jsem toho plná a musí to ven. Třeba pak půjde pracovat snáz.
(Naivka? :)
Otázka zní KDY? (!!!)
Oběcně mám narozdíl od předešlých roků pevnou jistou, že TO přijde. Ano, heslo VŠECHNO BUDE není v posledních letech utěšováním, ale opravdovým připomenutím toho, že tzv. není třeba se bát o zítřek. A opravdu, všechno k tomu tak nějak spěje.
Necítím se jako tlustá obluda a mám se ráda bez ohledu na to, jestli snad někde něco přebývá. (Pozdrav Ondrovi, on už bude vědět.) Změna. A dokonce bez ohledu na to, jestli podávám dobré výkony ve srovnání s druhými. Změna. A taky vím, že moje hodnota není závislá na tom, kolik toho udělám pro druhé. Změna. No a taky jsem si (konečně?!) všimla, že to nejsem vždycky nebo většinou jen já, kdo se zakouká, ne-li hůř :)), a že jsem taky k zakoukání :). Nebojím se rozejít. Jsem svébytná, samostatná, mám své zájmy, snažím se jít za svými sny. Je mi ponejvíc dobře.
Občas je mi smutno. Nejhorší je to nad učením, když jsem sama doma a nejde být jinde. Večery, víkendy.. Zvláštní prostor pro jiný sebenáhled.
No a včera, byla jsem za Katkou a Milanem a dětmi. A bylo to děsně fajn! U nich je vždycky cítit tak hezká rodinná atmosféra, pohoda, otevřená komunikace, něha, ...!
Prostor, jaký bych jednou chtěla tvořit i já.
Uvědomila jsem si, jak moc je to pro mě důležité.
A zaplavilo mě podivně husté smutno, asi jako mlha. Asi, že zatím k ničemu takovému nesměřuju, ani zdaleka. Protože.. (?)
( Se ještě bojím jít do vztahu, který mi nepřijde ze současné pespektivy uplně ideální? Mám se pořád nedostatečně ráda? Jsem vybíravá koza? Nebo cítím, co potřebuju, a čekám na to?)
Whatever ...
VŠECHNO BUDE a jde se makat!
Sem. Ne do školy.
Inu, lepší než se krmit nějakým mlsem, jako to dělám často, když mám potíž s něčím začít..
Jsem toho plná a musí to ven. Třeba pak půjde pracovat snáz.
(Naivka? :)
Otázka zní KDY? (!!!)
Oběcně mám narozdíl od předešlých roků pevnou jistou, že TO přijde. Ano, heslo VŠECHNO BUDE není v posledních letech utěšováním, ale opravdovým připomenutím toho, že tzv. není třeba se bát o zítřek. A opravdu, všechno k tomu tak nějak spěje.
Necítím se jako tlustá obluda a mám se ráda bez ohledu na to, jestli snad někde něco přebývá. (Pozdrav Ondrovi, on už bude vědět.) Změna. A dokonce bez ohledu na to, jestli podávám dobré výkony ve srovnání s druhými. Změna. A taky vím, že moje hodnota není závislá na tom, kolik toho udělám pro druhé. Změna. No a taky jsem si (konečně?!) všimla, že to nejsem vždycky nebo většinou jen já, kdo se zakouká, ne-li hůř :)), a že jsem taky k zakoukání :). Nebojím se rozejít. Jsem svébytná, samostatná, mám své zájmy, snažím se jít za svými sny. Je mi ponejvíc dobře.
Občas je mi smutno. Nejhorší je to nad učením, když jsem sama doma a nejde být jinde. Večery, víkendy.. Zvláštní prostor pro jiný sebenáhled.
No a včera, byla jsem za Katkou a Milanem a dětmi. A bylo to děsně fajn! U nich je vždycky cítit tak hezká rodinná atmosféra, pohoda, otevřená komunikace, něha, ...!
Prostor, jaký bych jednou chtěla tvořit i já.
Uvědomila jsem si, jak moc je to pro mě důležité.
A zaplavilo mě podivně husté smutno, asi jako mlha. Asi, že zatím k ničemu takovému nesměřuju, ani zdaleka. Protože.. (?)
( Se ještě bojím jít do vztahu, který mi nepřijde ze současné pespektivy uplně ideální? Mám se pořád nedostatečně ráda? Jsem vybíravá koza? Nebo cítím, co potřebuju, a čekám na to?)
Whatever ...
VŠECHNO BUDE a jde se makat!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)