Přišel dnes Z. s tezí, že když nejsme šťastní, není to tím, že nám něco schází. Není to o tom, že musíme nejdřív nečeho dosáhnout, někam stoupat, něco získat či mít s někým vztah. Ale naopak nám něco přebývá - vnitřní překážky, které nám brání štěstí prožívat. Tady a teď a tak jak jsme.
"Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat ze života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod, aby vstal a zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz." (poslouchala jsem dnes při kreslení do BP Saturnina)
OdpovědětVymazat:)
OdpovědětVymazat