Páté roční období se blíží. Kostničani už snad o ničem jiném nemluví. Schyluje se k "Fasnet". Katarina mi ukazuje masku kočky, jenž vyrobila ve škole. Sophie přihopká další den v kostýmu indiánky a ptá se, za co že půjdu na Schmotzigen Dunschtig (špinavý čtvrtek) já. No...ehm.. o tom jsem nepřemýšlela. Ptám se otce, pana Wiedmana, zda chodí v maskách skutěčně všichni a za co že jde on. Ctihodný majitel hotelu se vší vážností odpovídá, že je členem tradiční skupiny masek. Říkal i něco víc, ale jeho švábština je nesrozumitelná. Předává mi poslední instrukce ohledně toho, kdo se má dnes koupat, co nachystat k večeři a odchází zpět do práce.
Je slyšet bubny. Běžíme k oknu. Ulicemi starého města prochází skupina, ohlašuje data bujarého veselí v ulicích. Děti se natěšeně tetelí. Aby taky ne. K pouličním radovánkám dostanou deset dní volna navrch.
Taky se těším. Teoreticky už jsem připravena. V Suedkurieru jsem zhltla "Fastnacht pro začátečníky". Tak jdu asi shánět masku nebo co :)...
Tak nám o tom nezapomeň napsat. My to neznáme. Vzpomínáme.
OdpovědětVymazatTo víte, že jo. Je to taky teprv první díl.
OdpovědětVymazatDo Kostnice a do Basileje bych se na Fastnacht podívala moc ráda... V Luzernu je to prý velká párty, to jsme viděli loni...v Basileji je to prý velice magické, nejtajemnější ve Schweizu...
OdpovědětVymazat