V neděli v Badensku-Würtembersku ani kuře nehrabe. Ani kdyby mu za to zaplatili, protože to zakazuje zákon. Krásné české slovo neděle dostává v kapitalistické zemi se silnými odborovými organizacemi svému významu. Je čas se zastavit.
Večer na mě cinkla sousedka Anne, jestli nechci na tak trochu jinou bohoslužbu. No jasně. Sice jsem už ráno byla, ale že by mi to mnoho dalo... Tedy pravda, kostelík nádhera, jak ze skanzenu, jenže stejně tak i osazenstvo, bratr farář i kázání. Vzorová luteránská klasika. Důraz na rozum.
V klubu K9 bylo už dost plno. (Vzpoměla jsem si na Štěpána Hájka a jeho bohoslužby v Desertu.) Pařba, rockové chvály, rozjasnění lidé. Kázání velice jednoduché, inspirativní, až mi bylo líto, že sebou nemám něco na psaní, že bych si udělala pár poznámek. Všichni vypadali na křesťany tak nějak moderně. Zdvižené ruce při modlitbě. Jenoznačné zaměření na cit. Ještě, že mě nikdo neobjímá, pomyslela jsem si. Možná, že jsou charismatici opravdu spolek lehce labilních, jenž si něco kompenzují. Ale vždyť přece všude, kde se dva nebo tři sejdou v Jeho jménu...
Rozpory mezi rozumem a citem mě zřejmě nepřestanou pronáslednovat ani tady.
Uvidíme příští neděli...
Já jsem chodil na bohoslužbu KHG do Mariahilfe na Tannenhofu v neděli večer.
OdpovědětVymazatAsi se stavím první týden v únoru.