úterý 8. ledna 2008

Zpátky

Zpatky se mi vubec nechtelo. Vanoce byly vic nez pohodove. Vychutnavala jsem kazdickou minutu zivota doma. Zit pritomnosti na 100%. Znovu jsem si uvedomila, jaky jsem to stastlivec, jak jsem obrovsky vdecna za rodice, domov, vsechny pratele, skauty, zazemi ...
Dojmy "malinko" kazilo uceni, neb jsem se potrestala trestem (trestni pravo). Jiste chapete, ze to neslo jinak nez na posledni chvili. Nepamatuju 1.svatek vanocni a dny nasledujici, kdy bych sedela od rana do vecera v knihach. Snad to bylo poprve a naposled. Nejvetsi radost z nakonec uspesne zkousky, mel tatinek, ktery si vzal - nevim proc(!) - do hlavy, ze po trestu uz me od titulu nedeli prakticky nic:)
V Konstanz me zdravilo nejprve jezero. Tohle mesto zkratka vi, na co me dostat :). Druhy den na me jukly Alpy v rannim cervanku. Slunicko, skoro 9°C, slinou jsem setrela stopy soli z bot. Prekvapilo me, jak rychle se tu kamkoli dostanu. V Brne je kazda cesta z mimo Bystrc odyseou.
Zas jako ryba ve vode. Tak rychlou aklimatizaci jsem vskutku necekala...

5 komentářů:

  1. Ale bylo to dobrý učení ne? Obdivuji píli a odvahu! Jdu na to v Maerzu tady opakovaně, a řeknu Ti...uplně jinej svět:/ Co už...u kohos to vlastne delala?
    Blahopřeju ke krásnýmu návratu, do takovejch krásnejch míst se člověk rád vrací. I když se mu tam nechce;)
    Take care

    OdpovědětVymazat
  2. Mě zaujal ten název "zpátky". Zda je "zpátky" tam nebo tady (totiz trochu na východ od velkoměsta, ve kterém jsem teď doma... respektive, kde řeknu v práci: tak já jdu domů... a kolegyně se zeptaj... ty jedeš do Tábora?) Každopádně, ať je "zpátky" kdekoliv, ať je tam dobře. Ev.

    OdpovědětVymazat
  3. Gratulujeme ke zkoušce, sdílíme rodičovskou radost. Teď užívej studentské dny plné sluníčka.

    OdpovědětVymazat
  4. ad trest: díky všem za podporu, u Kuchty
    ad "zpátky": no, holt to mám jednodušší, sice jsem tu zpátky, ale doma určitě ne :), i když jsem tu - pravda - poněkud zdomácněla :)

    OdpovědětVymazat
  5. Za časů studia v Liberci jsem se jednou doma v neděli po obědě (v Brně u rodičů) přeřekla, že už jsem sbalená a jedu "domů". Měli jste vidět maminčin výraz. Doufám, že ji to nemrzelo dlouho. Ale holt když bydlíte několik let kdekoli,je to doma. Je to nějaká utkvělá potřeba mít útočiště... asi...

    OdpovědětVymazat